Jak světlo, grounding a barefoot změnily život k lepšímu?

Jmenuji se Erik Lachký, jsem spoluzakladatelem značky Mitochondriak® a toto je můj osobní příběh o tom, jak mi více času venku, přirozené světlo, grounding, chůze naboso a změna večerního prostředí pomohly postupně změnit každodenní život. Nebyla to jedna zázračná pomůcka ani rozhodnutí ze dne na den. Byla to série jednoduchých změn, při kterých jsem začal více vnímat vlastní tělo, prostředí a přirozené signály kolem sebe.

Jak vypadal můj život před změnou?

Jako většina mladých lidí ani já jsem si neuměl představit den bez počítače, televize nebo mobilu. Denně jsem trávil spoustu času na sociálních sítích, sledováním seriálů nebo jednoduše čímkoli, co zabavilo můj mozek.

Naštěstí jsem byl velmi aktivní. Bavilo mě fitness, gymnastika, parkour a workout, takže pohybu jsem měl dostatek. Všechno jsem však dělal s dětským nadšením a často bez rozmyslu. Postupem času to vedlo také k několika zraněním, od zlomených kostí přes vykloubení až po rozbitou hlavu.

Jako teenager jsem se z podobných zranění dokázal poměrně rychle zotavit. Takový způsob života však zanechal určité stopy, které postupně ovlivňovaly jeho kvalitu, aniž bych tomu věnoval velkou pozornost.

Trápily mě například:

• bolesti kloubů při sportu i běžném pohybu,
• občasné bolesti hlavy,
• dlouhé večerní usínání,
• buzení během noci,
• únava a obtížné ranní vstávání.

Dnes podobné problémy řeší obrovské množství lidí. Člověk si na ně snadno zvykne a začne je vnímat jako normální součást života. Až později může zjistit, že některé z nich ovlivňuje prostředí a každodenní režim více, než si původně myslel.

Kdy jsem si začal uvědomovat vliv prostředí?

Vliv prostředí na život jsem si podvědomě uvědomoval vždy, ale dlouho jsem mu nepřikládal velkou váhu. Změnilo se to až v okamžiku, kdy jsem začal většinu volného času trávit místo interiéru venku.

Tato změna přišla v období koronavirových omezení. Končil jsem střední školu a ze dne na den ji zavřeli. Nejdříve jsme si mysleli, že zůstaneme doma týden, potom měsíc, a nakonec z toho byl téměř celý školní rok.

První dny doma utekly rychle. Když se však ze dnů staly týdny, začal jsem pociťovat, že mi něco chybí. Bydlel jsem v paneláku, neměl jsem zahradu a téměř nikam jsem nechodil.

S prvními jarními dny jsem začal trávit více času alespoň na balkoně. Dělal jsem tam úkoly do školy nebo jsem tam jednoduše seděl. Už tato drobná změna mi pomáhala cítit se lépe.

Jednoho dne jsem sedl do auta a odjel k řece několik kilometrů od místa, kde bydlím. Byl březen, ale počasí bylo příjemné a na místě nikdo nebyl.

Protože mi chyběla gymnastická tělocvična, začal jsem trénovat salta a přemety. Strávil jsem tam několik hodin. Nakonec jsem se ještě osvěžil v řece a při nízkém večerním slunci se vrátil domů.

Druhý den jsem se cítil mnohem lépe než během předchozích dnů. To mě přimělo vyrazit ven znovu.

Jak se z pobytu na slunci stala moje rutina?

Z prvního výletu k řece se postupně stala pravidelná rutina. Chodil jsem tam na kole, pěšky nebo jsem se jednoduše několik hodin procházel podél vody a v okolní přírodě.

Obzvlášť slunečné dny mě nabíjely energií a postupně měnily také mé myšlení, náladu, schopnost přemýšlet a vnímat okolí.

Začal jsem číst o světle, mitochondriích, elektromagnetismu a cirkadiánním rytmu. Jednotlivé zkušenosti mi najednou začaly zapadat do širšího obrazu.

Prvním silným impulzem bylo přirozené sluneční světlo. Postupně jsem se mu vystavoval pravidelněji a vnímal jsem:

• lepší náladu,
• jasnější přemýšlení,
• lepší koncentraci,
• větší energii,
• silnější vztah k přírodě a vlastnímu tělu.

Velkým osobním aha momentem pro mě bylo následující léto. Poprvé v životě jsem se na slunci nespálil tak, jak jsem byl z dětství zvyklý.

Dříve jsem většinu času trávil uvnitř nebo zahalený a potom jsem náhle strávil celý den na koupališti. Tentokrát jsem se slunci vystavoval průběžně už od jara a moje zkušenost byla úplně jiná.

Došlo mi, že pravidelnost a postupná adaptace pro mě znamenají velký rozdíl. Nešlo o to bezhlavě ležet na poledním slunci, ale být venku během celého roku a vnímat vlastní reakci.

Jak jsem se dostal ke groundingu a chůzi naboso?

Přestože jsem začal lépe chápat vliv slunce na náladu, energii a každodenní fungování, stále jsem občas pociťoval bolesti kolen. Tušil jsem, že nemusejí souviset pouze se staršími zraněními.

O groundingu jsem slyšel už dříve, především od svého bratra Jaroslava Lachkého. Nikdy jsem jej však nepraktikoval pravidelně a dlouhodobě.

Rozhodl jsem se proto své procházky v přírodě doplnit o chůzi naboso. Kdykoli jsem šel po bezpečné trávě nebo jiném vhodném povrchu, zul jsem se a vychutnával si přímý kontakt chodidla se zemí.

Grounding pro mě nebyl složitým protokolem. Znamenal návrat k něčemu, co je pro člověka přirozené:

• stát bosý na trávě,
• chodit po hlíně nebo písku,
• sedět venku s chodidly na zemi,
• pohybovat se v přírodě bez izolace silnou podrážkou.

Postupně jsem začal více vnímat chodidla, práci prstů i směr, kterým při chůzi míří špičky.

Proč jsem změnil klasickou obuv za barefoot?

Všiml jsem si, že při chůzi vytáčím chodidlo do strany. Začal jsem mít pocit, že právě způsob došlapu a klasická obuv mohou souviset s částí bolestí, které jsem cítil.

Při chůzi naboso jsem se více soustředil na postavení chodidel a směr špiček dopředu. Postupně se moje chůze měnila a bolesti začaly ustupovat.

Brzy jsem si uvědomil, že potřebuji změnit také obuv, kterou nosím tam, kde není možné zůstat bosý. Klasické boty s vysokou a tuhou podrážkou mi nedovolovaly využívat chodidlo tak přirozeně, především při běhu.

Po přechodu na barefoot obuv se moje chůze měnila přirozeněji, bez neustálého vědomého kontrolování každého kroku.

Nejvíce jsem rozdíl pocítil při běhu. Přechod však nebyl okamžitý. Chodidla a svaly, které byly roky podporované a izolované pevnou obuví, najednou musely pracovat výrazně více.

V začátcích jsem proto pociťoval větší svalovou únavu. Postupem času si nohy zvykly a bolesti, které jsem dříve spojoval především s během, ustupovaly.

I dnes se mi samozřejmě stane, že nějaký pohyb neodhadnu, přeženu zátěž nebo jdu za své limity. Rozdíl je v tom, že při běžné chůzi, delším stání a běhu už nezažívám stejné stavy jako před změnou.

Více o praktickém začátku najdete v článku Jak začít s groundingem: benefity a praktický návod.

Jak změna večerního světla ovlivnila můj spánek?

Jednou z nejdůležitějších změn v mém životě bylo omezení modrého a zeleného světla po západu slunce.

Jako teenager jsem večery běžně trávil před televizí nebo notebookem. Často jsem při seriálu přímo usínal. Současně jsem nechápal, proč mi usnutí trvá tak dlouho, proč se v noci budím a proč se ráno nedokážu probrat.

Tehdy jsem neznal pojmy jako cirkadiánní rytmus, melatonin nebo světelná hygiena. Později mě k nim přivedl můj bratr.

Moje první změny byly velmi jednoduché:

• přestal jsem usínat při zapnuté obrazovce,
• večer jsem omezil nadbytečné osvětlení,
• v ložnici jsem se snažil vytvořit úplnou tmu,
• elektroniku jsem přesunul dále od postele,
• mobil jsem nechával v letovém režimu.

Největší změnu jsem zaznamenal poté, co jsem večer začal pravidelně nosit červené brýle blokující modré a zelené světlo.

U mě se tato malá změna projevila velmi rychle. Během několika dnů jsem začal snáze usínat, méně se budil a ráno jsem byl schopný lépe fungovat.

Brýle však nevnímám jako omluvu pro celovečerní sledování displejů. Jsou pomůckou pro situace, kdy se umělému osvětlení nebo obrazovkám nedokážu úplně vyhnout.

Proč řeším první světlo po probuzení?

Druhou zásadní změnou bylo moje ráno. Začal jsem si všímat toho, co udělám po probuzení jako první a jakému světlu se vystavím.

Když to bylo možné, vyšel jsem alespoň na minutu nebo dvě na balkon. Nechtěl jsem jako první věc vzít do ruky mobil a okamžitě se ozářit displejem.

V zimě to bylo obtížnější, protože jsem často vstával ještě před východem slunce. Právě tehdy jsem si pořídil svou první červenou žárovku a umístil ji do lampy na pracovním stole.

Když jsem vstával za tmy, používal jsem nejprve slabší červené světlo. Moje tělo tak mělo možnost probouzet se postupně, místo náhlého zapnutí silné studené bílé LED.

Červené světlo samozřejmě není úplnou náhradou ranního slunce. Jakmile slunce vyšlo, snažil jsem se dostat ven a přijmout skutečný přirozený světelný signál.

Co se změnilo, když jsem začal pracovat na směny?

Po škole jsem začal pracovat a změnily se moje povinnosti, časové možnosti i prostředí. V práci jsem byl zavřený v hale bez přirozeného slunečního světla, obklopený technologiemi a pracoval jsem také na směny.

Noční práce mi výrazně ztížila snahu o pravidelný spánek. Právě to mě přimělo studovat světlo, prostředí a cirkadiánní rytmus podrobněji a hledat způsoby, jak nepřirozené podmínky alespoň částečně kompenzovat.

Když jsem nepracoval v noci, snažil jsem se co nejlépe nastavit večery a spánek:

• běžné bílé LED jsem večer omezil,
• používal jsem červené osvětlení s redukovaným flickerem,
• nosil jsem červené brýle také mimo domov,
• omezil jsem obrazovky na nezbytný čas,
• používal jsem teplejší barevné filtry,
• v ložnici jsem udržoval tmu,
• mobil jsem nechával dále od postele a v letovém režimu.

Když jsem vstával na ranní směnu ještě za tmy, používal jsem nejprve červené interiérové světlo a někdy také panel s červeným a infračerveným světlem.

Nepovažoval jsem jej za úplnou náhradu východu slunce. Pomáhal mi však vytvořit příjemnější světelné prostředí než okamžité zapnutí intenzivního studeného osvětlení.

Přes den jsem využil každou možnost vyjít alespoň na chvíli ven, vystavit se přirozenému světlu a ideálně se také uzemnit.

Jak vznikla uzemněná barefoot obuv Mitochondriak®?

Při směnném provozu nebylo vždy možné odejít na místo, kde jsem se mohl bezpečně zout. Začal jsem proto hledat způsob, jak spojit výhody barefoot obuvi s vodivým kontaktem se zemí.

Myšlenka vodivé boty pro mě nebyla úplně nová. Už na střední škole jsem si podobnou obuv zkoušel vyrábět pomocí měděného drátu a měděné textilie. Takové řešení však nebylo pohodlné ani praktické pro běžné nošení.

Postupně jsem experimentoval s:

• měděnými vodiči,
• kovovými nýty,
• vodivými textiliemi,
• různými způsoby propojení chodidla se zemí.

Nakonec jsem se dostal ke grafenu, materiálu, který lze přidat do podrážky a využít pro její vodivost.

Dlouho jsem hledal způsob, jak nechat podobnou podrážku vyrobit tak, aby byla zároveň lehká, flexibilní a praktická. Když se to podařilo, první uzemněné barefoot boty jsem okamžitě zařadil do svého každodenního života.

Dnešní uzemněná barefoot obuv Mitochondriak® kombinuje:

• tenkou a flexibilní podrážku,
• nulový drop,
• široký prostor pro prsty,
• grafenovou příměs v podrážce,
• vrstvu pravé kůže pod chodidlem,
• stříbrnou nit propojující vodivé vrstvy.

Díky tomu mohu zůstat vodivě propojený se zemí při chůzi po vhodném povrchu i tehdy, když nemohu být úplně bosý.

Samozřejmě, pokud mi okolnosti dovolí bezpečně se zout, dávám stále přednost přímému kontaktu bosého chodidla se zemí. Boty jsou pro mě praktická alternativa, nikoli náhrada každého pobytu naboso.

Co pro mě znamená být mitochondriakem?

Věřím, že jsem Vám alespoň částečně přiblížil, co mě přivedlo ke způsobu života, který dnes vedu, a proč jsem začal vnímat přírodu, světlo a prostředí jako něco zásadního.

Moje zkušenosti mě naučily, že velká část lidí žije odtržená od prostředí, ve kterém se člověk vyvíjel, a postupně to začala považovat za normální.

Chůze naboso, ranní světlo nebo omezení obrazovek večer mohou na první pohled působit příliš jednoduše. Právě jednoduché věci však byly v mém životě často těmi, které přinesly největší změnu.

Neznamená to, že musíte zahodit technologie, přestat pracovat uvnitř nebo žít celý rok v lese. Ani já tak nežiji.

Znamená to spíše začít si všímat:

• jakému světlu se vystavujete ráno,
• kolik času trávíte venku,
• co máte obuté,
• jak vypadá Vaše chůze,
• jak silně večer svítíte,
• co máte v ložnici,
• jak se po jednotlivých změnách skutečně cítíte.

S bratrem Jaroslavem přemýšlíme podobně. Právě proto jsme založili značku Mitochondriak®. Chtěli jsme lidem nabídnout jednoduché pomůcky, které pomáhají upravit prostředí v situacích, kdy nemůžeme být venku v přírodě.

Nejdůležitějším produktem však není panel, žárovka, brýle ani obuv. Nejdůležitější je pochopit prostředí, světlo a přirozené mechanismy, podle kterých naše tělo funguje.

Pro mě být mitochondriakem znamená vracet se k přírodě vždy, když je to možné, a technologie používat především jako nástroj pro chvíle, kdy to možné není.

Časté otázky o světle, groundingu a barefoot

Musím kvůli groundingu chodit vždy úplně bosý?

Nejjednodušší formou groundingu je přímý kontakt bosého chodidla s trávou, hlínou, pískem nebo jiným vodivým povrchem. Uzemněná barefoot obuv může být praktickou alternativou v situacích, kdy se nemůžete nebo nechcete úplně zout.

Na jakém povrchu uzemněná obuv funguje?

Grounding funguje nejlépe na vodivých přírodních nebo minerálních površích, například na trávě, hlíně, písku, vlhkém betonu nebo dlažbě. Izolační povrchy, jako jsou koberce, plast, suché dřevo nebo některé druhy asfaltu, vodivé propojení omezují.

Mohu přejít na barefoot obuv okamžitě?

Přechod má být postupný. Začněte kratší chůzí a nechte chodidla, lýtka a šlachy adaptovat se na větší práci. Pokud jste roky nosili silně tlumenou nebo pevnou obuv, dlouhý běh v barefoot botách hned první den není dobrý nápad.

Pomohou barefoot boty každému s bolestí kolen?

Neexistuje univerzální záruka. Mně změna obuvi, techniky chůze a postupná adaptace pomohly. Bolest kolen však může mít mnoho příčin, proto při dlouhodobých potížích vyhledejte fyzioterapeuta nebo lékaře.

Kdy mám nosit červené brýle proti modrému světlu?

Červené brýle Mitochondriak® jsou určené především na posledních 90 až 120 minut před spaním, pokud používáte obrazovky nebo jste pod umělým LED osvětlením. Přes den je běžně nenoste, protože denní modré světlo má důležitou roli při bdělosti a nastavení cirkadiánního rytmu.

Může červená žárovka nahradit ranní slunce?

Ne úplně. Slunce poskytuje široké spektrum a velmi silný časový signál pro cirkadiánní rytmus. Červené osvětlení je praktická volba před východem slunce, protože působí jemněji než studená bílá LED. Jakmile je venku přirozené světlo, je vhodné vyjít ven.

Je možné zlepšit spánek pouze výměnou žárovky?

U někoho může změna večerního osvětlení znamenat výrazný rozdíl, ale spánek ovlivňuje také ranní světlo, pravidelnost, stres, teplota, pohyb, strava, alkohol, kofein a zdravotní stav. Nejlépe funguje kombinace více jednoduchých změn.

Co je první změna, kterou bych měl vyzkoušet?

Začněte tím, že ráno vyjdete alespoň na několik minut ven a večer ztlumíte osvětlení. Přidejte pravidelnou chůzi, bezpečný kontakt se zemí a omezte intenzivní obrazovky před spaním. Nemusíte měnit všechno během jednoho dne.

Související články a další čtení

• Jak začít s groundingem: vědecké benefity a praktický návod
• Vyzkoušejte barefoot obuv s uzemňujícím efektem
• Červené brýle proti modrému světlu
• Infrapanely Mitochondriak®