Biofotony: proč naše buňky vyzařují světlo a co s tím mají mitochondrie

Biofotony jsou velmi slabé světlo, které vyzařují živé buňky. A ano, vyzařuje ho i lidské tělo. Vzniká při stejném toku elektronů ke kyslíku, při kterém Vaše mitochondrie tvoří vodu, ATP a teplo. Ukážeme Vám, co o tomto světle zjistil výzkum a proč na něm záleží.

Proč Vaše tělo svítí, i když to nevidíte?

Vaše tělo opravdu svítí. Každá živá buňka vyzařuje ultraslabé světlo, kterému říkáme biofotony. Lidské oko ho nezachytí, citlivé kamery ano. Toto světlo vzniká při oxidačním metabolismu, tedy při stejném procesu, při kterém z jídla a kyslíku získáváte energii. Biofotony jsou proto okénkem do toho, jak pracují Vaše mitochondrie.

Abychom pochopili, proč buňka svítí, musíme začít otázkou, kterou si u nás klademe u každého tématu: odkud tělo bere energii? Mitochondrie ve skutečnosti nezajímají sacharidy, tuky ani bílkoviny jako takové. Zajímá je vodík, který jídlo nese. Ten se v mitochondrii rozdělí na elektron a proton a od té chvíle jde o fyziku, ne o kalorické tabulky.

Elektrony putují přes dýchací řetězec v mitochondrii (řadu bílkovinných komplexů ve vnitřní membráně) až ke kyslíku. Na konci řetězce komplex IV, cytochrom c oxidáza (CCO), předá elektrony kyslíku a z kyslíku a protonů vzniká metabolická voda, tedy voda, kterou si tělo vyrobí samo. Protony mezitím roztáčejí motor ATP syntázy. Z gramu tuku přitom vzniká více metabolické vody než z gramu cukru.

Výzkumníci navrhli model, podle kterého je voda vznikající na komplexu IV ochudobněná o deuterium, tedy těžký vodík. Mluvíme o tzv. vodě ochuzené o deuterium (z anglického Deuterium Depleted Water, DDW). Když tato zjištění spojíme, vychází nám, že mitochondrie není jen továrna na ATP. Pro nás Mitochondriaky je jedním z jejích hlavních úkolů, navzdory tomu, co se běžně učí, tvorba této vody; v tomtéž toku vzniká i ATP, CO₂, teplo a světlo.

Proč by Vás to mělo zajímat? Protože světlo z těla ukazuje, že buňka světlo nejen přijímá, ale také ho sama tvoří. Představte si kovárnu: když kovář buší do žhavého železa, odlétají jiskry. Jiskry nejsou cílem jeho práce, ale prozradí, kde a jak intenzivně se pracuje. Biofotony jsou takovými jiskrami mitochondrií.

Tímto pohledem se zabývá kvantová biologie, obor, který zkoumá, jak se v živých tkáních uplatňují kvantové jevy, například pohyb elektronů, jejich vybuzení a výměna energie se světlem. Pro nás je to zpráva jednoduchá: světlo je pro tělo energie i informace, a to oběma směry, dovnitř i ven.

Odkud se biofotony berou a jak je vědci změřili?

Biofotony vznikají, když molekula při oxidaci přejde do vybuzeného (excitovaného) stavu a přebytečnou energii odevzdá jako foton. Měří se velmi citlivými detektory a chlazenými CCD kamerami v naprosté tmě. Japonský tým tak zobrazil, že lidské tělo doslova svítí, a to v denním rytmu, který autoři spojují s energetickým metabolismem.

Jak to vypadá na úrovni molekul? Přehledová práce Michala Cifry a Pavla Pospíšila shrnuje, že ultraslabé vyzařování buněk vzniká z elektronově vybuzených stavů při oxidačních metabolických procesech. Spektrum sahá přibližně od 350 až 1300 nm a intenzita se pohybuje v řádu jednotek až stovek fotonů za sekundu na centimetr čtvereční. [R] Pro srovnání: běžná žárovka vyzáří za stejnou dobu nepředstavitelně víc. Proto světlo vlastního těla nikdy neuvidíte.

Důležité je, kde se tyto vybuzené molekuly rodí. Při toku elektronů ke kyslíku vzniká i malé množství reaktivních forem kyslíku. Ty oxidují okolní molekuly, například tuky v membránách nebo bílkoviny, a část energie se uvolní jako světlo. Čím víc oxidace, tím víc vybuzených molekul a tím víc fotonů. Proto vědci vnímají oxidační stres a světlo jako dvě strany jedné mince. [R]

Dá se ale světlo z člověka opravdu vyfotit? Japonský tým kolem Masakiho Kobayashiho to udělal. Zdraví dobrovolníci stáli v úplné tmě před vysoce citlivou chlazenou kamerou a ta zaznamenala spontánní vyzařování z těla, nejvýrazněji z obličeje. Intenzita se během dne pravidelně měnila a autoři tento denní rytmus spojují se změnami energetického metabolismu. [R] Tělo tedy nesvítí náhodně, svítí podle svých vnitřních hodin.

Dlouho před kamerou se biofotonům věnoval německý biofyzik Fritz-Albert Popp. Se spolupracovníky popsal vysokou koherenci tohoto světla, tedy jeho uspořádanost, a jako jeho důležitý zdroj označil DNA. [R] Podle Poppa nejde o pouhý odpad, ale o světlo, které může v těle sloužit ke komunikaci mezi buňkami. Tento pohled sdílíme i my.

Světlo však v buňce neputuje jen ven. Andrei Sommer v laboratoři ukázal, že červené laserové světlo 670 nm snížilo odpor tenké vrstvy vody na hydrofilních površích. Vyvodil z toho, že podobná hustá voda obaluje i motor ATP syntázy a že světlo usnadňuje jeho chod. [R] Vidíte tu souvislost? Mitochondrie světlo přijímá, pracuje s vodou a sama světlo vydává.

Světlo Vašeho těla je tak podpisem mitochondrií: vedlejší produkt téhož toku elektronů, který tvoří Vaši energii a vodu. Když tok běží plynule, buňka svítí tiše a v rytmu dne. Když se tok zadrhává, přibývá oxidace a s ní i světla, které z buňky uniká.

Co Vám znalost biofotonů reálně dá?

Znalost biofotonů Vám nedá nový přístroj ani rychlý trik. Dá Vám ale přesnější obraz o tom, jak vzniká Vaše energie. Světlo z těla ukazuje, že mitochondrie, kyslík, voda a denní rytmus tvoří jeden propojený systém. Cílem proto není svítit víc. Cílem je, aby tok elektronů běžel plynule a v rytmu dne.

Prvním přínosem je změna otázky. Místo „kolik jsem dnes snědl“ se začnete ptát, jaký signál dnes Vaše mitochondrie dostaly. Bylo to ranní slunce, nebo jen strop kanceláře? Pokud chcete jít víc do hloubky, přečtěte si, jak mitochondrie produkují energii a proč u nás začínáme právě u nich.

Druhým přínosem je čas. Když tělo svítí v denním rytmu, je jasné, že jeho metabolismus nejede po celý den stejně. Totéž jídlo, tentýž pohyb i totéž světlo mají v poledne jiný dopad než o půlnoci. Pro nás Mitochondriaky je načasování stejně důležité jako samotná činnost.

Třetím přínosem je klid. Biofotony berte jako kontrolku na palubní desce, ne jako plynový pedál. Kontrolka Vám řekne, jak motor běží, ale rychleji s ní nepojedete. O rychlosti rozhoduje motor, tedy stav Vašich mitochondrií a signály, které dostávají.

A kde jsou hranice? Biofotony si doma nezměříte. Jejich záznam vyžaduje úplnou tmu, chlazené kamery nebo fotonásobiče a laboratorní podmínky. Množství světla z těla není diagnóza, nikdo z něj u Vás nevyčte konkrétní nemoc a my z něj nevyvozujeme léčbu. Význam biofotonů leží jinde: ukazují, že energie je fyzika a že ji formuje prostředí, ve kterém žijete.

Jak podpořit zdravý tok světla v těle během dne?

Tok elektronů v mitochondriích nejlépe podpoříte tím, na co se tělo vyvíjelo: ranním sluncem, dnem stráveným venku, jídlem za světla a tmou v noci. Teprve když slunce chybí, třeba v zimě nebo v kanceláři, přicházejí na řadu nástroje, které chybějící červené a infračervené světlo doplní v interiéru.

U nás Mitochondriaků platí pevné pořadí. Nejdřív příroda a přirozený den, potom prostředí a načasování, až pak pomůcky do interiéru:

1. Ráno ven do 30 minut po probuzení. Ranní slunce nese hodně červeného a infračerveného světla a málo UV. Zachytí ho melanopsin, světločivný pigment v oku, který hlavním hodinám v mozku hlásí, jaký je čas. Proto ranní světlo přijímáme bez slunečních brýlí.
2. Přes den pohyb venku. Procházka místo posilovny pod LED, bosé nohy na trávě nebo hlíně (uzemnění) a krátký, pravidelný chlad. Rozhoduje pravidelnost, ne extrém.
3. Jídlo za světla. Hlavní jídla posuňte do denní doby a vybírejte podle sezóny. Na podzim a v zimě dávejte přednost tukům, rybám a mořským plodům, ovoce si nechte hlavně na léto.
4. Večer tma a červené světlo. Po západu slunce ztlumte bílá světla, vypněte obrazovky nebo je odložte a ložnici udržujte v úplné tmě.
5. Interiér až nakonec. Když je venku šero celý den, chybějící červené a blízké infračervené světlo můžete doplnit panelem.

Pro večer stačí málo. Do lampičky v obýváku nebo v ložnici můžete zašroubovat Noční červená žárovka Mitochondriak® E14, která svítí bez modré a zelené složky. Pokud večer pracujete u počítače, doplňte ji červenými brýlemi proti modrému světlu, které nasadíte po setmění.

Na zimní měsíce a dny v kanceláři pak slouží infrapanely Mitochondriak®. Nenahrazují slunce, ale doplní tu část spektra, o kterou v interiéru přicházíte. Jak tato terapie funguje a čím se liší červené a infračervené světlo, najdete v článku co je terapie červeným a infračerveným světlem. Vzdálenost a délku použití vždy přebírejte z produktové stránky konkrétního modelu.

Kde lidé nejčastěji chybují?

Nejčastější chybou je hledat v biofotonech rychlé řešení. Vyzařování nelze „nabít“ a silnější světlo z buňky nemusí být dobrá zpráva, protože roste i s oxidací. Další chyby jsou modré obrazovky po setmění, extrémy místo pravidelnosti a doplňky dřív než slunce, tma a pohyb.

• „Čím víc světla z těla, tím líp.“ Neplatí. Víc fotonů často znamená víc oxidace. Usilujeme o plynulý tok, ne o jasnější buňky.
• Pomůcky místo přirozeného dne. Žádné zařízení nevynahradí ranní slunce a den venku. Panel je doplněk pro dny, kdy slunce chybí.
• Modré světlo večer. Bílé LED a displeje po západu slunce posílají tělu signál poledne v době, kdy se chystá na noc. Noční režim telefonu je jen částečné řešení.
• Chlad jako výkon. Ledová koupel jednou za měsíc nedá tolik jako krátká studená sprcha každý den.
• Doplňky jako první krok. Kapsle přicházejí až po slunci, tmě, pohybu a stravě, nikdy místo nich.

Existují i situace, kdy jasné světlo není pro každého. Pokud užíváte léky citlivé na světlo nebo se léčíte s bipolární poruchou, kde může jasné světlo ovlivnit náladu, poraďte se před změnou světelného režimu nebo před použitím panelu se svým lékařem. Pro většinu lidí jsou však ranní slunce a večerní tma tím nejpřirozenějším, co mohou tělu dopřát.

Shrnutí: co si z článku odnést?

Biofotony jsou důkazem, že Vaše tělo světlo nejen přijímá, ale také ho tvoří. Vznikají z vybuzených molekul při oxidačním metabolismu, tedy při stejném toku elektronů ke kyslíku, při kterém mitochondrie tvoří metabolickou vodu, ATP, CO₂ a teplo. Pro nás Mitochondriaky jsou to produkty jednoho toku a světlo z těla je jeho tichou stopou, která se mění v rytmu dne.

Z toho plyne praktický závěr: o Vaší energii nerozhoduje jen talíř, ale hlavně signály prostředí. Ranní slunce, den venku, jídlo za světla, krátký chlad a tma v noci jsou základ. Pomůcky do interiéru přicházejí až potom, když přirozeného světla chybí.

Chcete si princip ověřit na sobě? Vyzkoušejte jeden týden: každé ráno do 30 minut po probuzení vyjděte na denní světlo a večer po setmění vyměňte bílé světlo za červené. Sledujte, kdy na Vás večer přichází ospalost a jak se ráno probouzíte. Voľba, kam ten týden posunete, je na Vás.

Časté otázky

Co jsou biofotony?

Biofotony jsou ultraslabé světlo, které vyzařují živé buňky. Vzniká, když molekula při oxidačním metabolismu přejde do vybuzeného stavu a přebytečnou energii odevzdá jako foton. Spektrum sahá přibližně od 350 až 1300 nm, tedy od blízkého UV přes viditelné světlo po blízké infračervené záření. Oko ho nevidí, citlivé kamery ano.

Vyzařuje lidské tělo světlo?

Ano. Japonský tým pomocí vysoce citlivé chlazené kamery zobrazil, že lidské tělo doslova svítí, nejvýrazněji v oblasti obličeje. Intenzita se během dne pravidelně mění a autoři tento denní rytmus spojují se změnami energetického metabolismu. Světlo je však tak slabé, že ho pouhým okem nikdy nezachytíte.

Odkud se biofotony v buňce berou?

Rodí se při toku elektronů ke kyslíku. Při něm vzniká i malé množství reaktivních forem kyslíku, které oxidují okolní molekuly, například tuky v membránách nebo bílkoviny. Vybuzené molekuly pak část energie uvolní jako světlo. Jako další důležitý zdroj označil biofyzik Fritz-Albert Popp DNA.

Souvisí biofotony s mitochondriemi?

Velmi úzce. Mitochondrie jsou místem, kde probíhá oxidační metabolismus a kde elektrony putují dýchacím řetězcem ke kyslíku. Stejný tok, při kterém mitochondrie tvoří vodu ochuzenou o deuterium a ATP, uvolňuje i světlo, takže biofotony jsou jeho viditelnou stopou.

Dají se biofotony změřit?

Ano, ale jen v laboratoři. Měření vyžaduje naprostou tmu a velmi citlivé přístroje, například chlazené CCD kamery nebo fotonásobiče. Intenzita se pohybuje v řádu jednotek až stovek fotonů za sekundu na centimetr čtvereční. Domácí přístroj, který by biofotony spolehlivě změřil, neexistuje a jejich množství není diagnóza.

Je silnější vyzařování biofotonů dobré znamení?

Ne nutně. Vyzařování roste s oxidací, takže víc světla z buňky může znamenat i víc oxidačního stresu. Proto se nesnažíme, aby tělo svítilo víc. Usilujeme o plynulý tok elektronů v rytmu dne, který podpoří ranní slunce, pohyb venku, jídlo za světla, krátký chlad a tma v noci.

Zdroje a reference

1. Kobayashi M. 2009. Imaging of ultraweak spontaneous photon emission from human body displaying diurnal rhythm pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
2. Cifra M. 2014. Ultra-weak photon emission from biological samples: definition, mechanisms, properties, detection and applications pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
3. Sommer AP. 2015. Light Effect on Water Viscosity: Implication for ATP Biosynthesis pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
4. Popp FA. 1984. Biophoton emission. New evidence for coherence and DNA as source pubmed.ncbi.nlm.nih.gov